Moje láska

30. května 2011 v 21:48 |  Hudba
Ahoj, tahle

rubrika je zde proto abych Vám ukázal, další čáast mého "JÁ" .
Takže tu najdete spoustu mých oblíbených kapel, zpěváků atd.
byl bych strašně rád kdybych nacházel v komentech Vaše názory!

_____________________THE PRETTY RECKLESS

Této skupině velí mladičká Taylor Momsen. Je jí teprve 18. Proslavila se díky seriálu Gossip girl, ze kterého odešla aby se mohla věnovat své kapele.
Její CD Light me up se prodává velmi dobře... A teď moje hit paráda! :D
1.MÍSTO...........GOING DOWN


2.MÍSTO...........JUST TONIGHT

3.MÍSTO..................MAKE ME WANNA DIE

4.místo.................YOU




5. místo........ZOMBIE



6.Místo.........Heart


7.místo.............SUPERHERO


8.místo...................WHERE DID JESUES GO?


9.místo.....................MY MEDICINE


9.Místo...............LOVE THE WAY YOU LIE (přespívaná píseň od EMINEMA doporučuji zkusit´)



10.místo...............MISS NOTHING








Tak to je pro dnešek vše od této super skupiny!!! Doufám, že je tímto pousunu dále mezi lidi.



______________________________________________________________Váš básničkář!

 

Billa

29. května 2011 v 21:06 |  Ironie
Moc se Vám omlouvám, ale prosím abyste si pustili ke čtení toto video a píseň. Myslím že spousta z vás Rihannu nemusí, ale tahle píseň naprosto odpovídá ději mého příběhu. Tak to prosím zkuste



Spousta lidí mě přehlíží, ale to co se mi dnes stalo v obchodě billa mě naprosto rozsekalo. Smál jsem se tomu jako blázen. Představte si, že se vracím z nedalekého parku s mojí přítelkyní (ve smyslu kamarádství), těším se, že až přijdu domů, tak se napiju, protože jsem měl obrovskou žízeň. jdeme kolem Billi tak si řeknem, že tam zaskočíme. Kamarádka vešla první a já skočil pro košík. Vezmu košík a jdu do prodejny. Do obchodu vede taková ta závora, která vás pustí dovnitř. Jako obvykle jdu a ani nečekám než se závora otevřela. JENŽE OUHA. Závora mě odmítla pustit dále. Odstoupil jsem od závory a čekal jsem až si mě konečně všimne. A ona mě klidně ignorovala dál. Koukal jsem na ní jak na vraha. řekl jsem si že chvíli počkám. během mého čekání prošel přes závoru jiný občan Prahy 6. Závora ho smozřejmě pustila. Tak jsem si řekl uff, už to funguje. A jdu...... A TA PRORADNÁ ZMIJE MĚ ZASE ODMÍTLA PUSTIT DOVNITŘ. Možná jse mjí nebyl v bílém tričku simpatický. Nevěděl jsem co mám dělat abych se mohl dostat do obchodu. Nakonec jssem na závoru vymyslel lest. Když prošel další občan Prahy 6 tak nějak jsem se za něj vlezl a milou závoru přechytračil. Uchopil jsem CLEVER pití a upaloval k pokladnám. Než jsem konečně opustil Billu hodil jsem na závoru vražedný pohled. Asi mi nebudete to věřit, ale ona mi ten pohled oplatila! Takhle to ale nenechám...

Proč vznikla tato rubrika?!?

29. května 2011 v 20:44 |  Ironie
Zamiloval jsem se...ano... Zamiloval jsem se do abstraktní věci...IRONIE.
Zřejmě za to může Alanis Morissette a její píseň Ironic
Ta píseň mě dostala svým textem jako například moje oblíbená část : Its like ten thousand spoons, when all you need is knife
Ano myslím si, že svět je nejironičtější věc.
Narodíte se abyste zemřeli.
Jdete abyste se mohli někde zastavit.
Jíte jídlo abyste ho mohli vyloučit ze svého těla.
Sbíráte energii abyste ji mohli vypotřebovat.
Šetříte peníze abyste je mohli utratit.
No řekněte... Není to ironické???
JE!!!!

Ironie je věc, která mě dnes rozesmívá... když je něco ironického je to smutně vtipné. Když někdo mluví ironicky, je mi mnohem milejší než když když se někdo sanží bát vtipný.
Chtěl bych mít dar ironie. Lidi co jsou ironičtí jsou pro mě velmi simpatičtí :))).
 


Touha / Šikana?

27. května 2011 v 19:03
Čeho se týká moje touha? Tušíte nějakou věc? Nějakou osobu? Samá voda... To po čem toužím já, je jen a pouze to až vypadnu z mý "milovaný" školy! Můj postoj nepochopíte dokud se nedovíte můj normální den.
Tady je :

Chodím na nejmenovanou školu, na kterou se dělají přijímací zkoušky. Ty jsem udělal jako 3. nejlepší a dostal jsem se do třídy 3.A. Už tenkrát na mě bylo vidět, že se liším jednou maličkostí od normálních kluků. Měl jsem několik kamarádů, jenže samá holka. Kluci mě neměli rádi a smáli se mi. Ale mě to nevadilo já jsem šel za holkama a bylo mi dobře. Prvních pár třídy tedo od třetí až do páte třídy, se vše dalo přžít. Od šesté třídy se vše zmněnilo.
Naše škola je hned vedle školy druhé. Tam chodí samí šampóni, sparťani, barbíny a blbky z facebooku. Ty na mě pokaždý, když jsem šel okolo, zařvali něco ve smyslu: "BUZNO" nebo "Zku*venej teplouši" a podobně. Těm klukům jsem neřekl nic a potichu odešel. Jakmile viděli, že s tim nic nedělám i malé děti začali si taky dovolovat. Není dne kdybych na mojí osobu neuslyšel narážku. Jednou to došlo tak daleko, že mi jeden kluk dal pěstí. Nejsem si jistý jeli to šikana. A tak se mi asi nedivíte, že se těším až odejdu na školu kde budu moci mít nový začátek. ANO toho se týká má momentální touha.
Ale na druhou stranu mi to ukázalo i ty pravé přátelé v mém případě přítelkyně.

Co si o sobě myslím já? To je to nejhorší. Já nevím... Jsem si jistý,že do jedné holky jsem byla a jsem doopravyd zamilovaný. Ale ty jejich kecy mi najednou připadaj takový...no....takový... nevím jak to napsat. Asi takhle: na každém šprochu pravdy trochu. Tak fakt nemám ani páru o tom co si mám myslet. Je to prekérní situace.


___________________________Jen veselou tvář, přeje Ti Tvůj básničkář :)))

MOje 1. povidka

25. května 2011 v 21:24
Víte co cítí člověk co právě zbavil života jinou osobu? Ne?!? Já ano!
Přesně před jednou hodinou a 32 minutama byl pan Smith tak jako každý den ve své kanceláři a čekal než mu sekretářka přinese kafe. V tu samou vteřinu paní Parkinsová dodělala kávu a položila ji na podtácek. Kávovar byl hned vedle pracovny pana Smithe. Panu Smithovi dnes bylo 34 let. Proto mu paní Parkinsová chtěla přidat ke kávě i jeho oblíbený zákusek. Jen co odešla do vedlejší místnosti neznámá ruka vysypala do kafe kianid a rychle se schovala zpět za závěs. Parkinsová přišla do své kanceláře, vzala kafe a šla za panem Smithem. Jen co zavřela s vrzáním dveře osoba s onou rukou se vynořila ze závěsu a odběhla. Kdyby byla paní Parkinsová v místnosti a pohlédla by na za závěs uviděla by svého manžela pana Parkinse tedy mě. Jenže mě naštěstí nikdo neviděl.
Jen co jsem vyšel z budovi zaběhl jsem do kavárny vyndal laptop a poslal email. Byl směřovaný jediné osobě. Jistému panu Smithovi., jistému člověku který ve chvíl kdy jsem psal svůj email zřejmě polykal kyanid a ani ve snu by ho nenapadlo, že za pár minut bude mít to co chtěl po mně abych udělal jeho ženě. Paní Smithová byla žena statnější postavy, zrzavé vlasy skrývaly trochu přerostlé uši. nebyla krásná ba dokonce ani hezká. Někdo by čekal, že bude aspoň milá...ale ani to není... Přesto najmout si mě na zabití vlastní ženy...ehmm... to je fakt moc... Tak jsem udělal přesně co chtěl. Zabil jsem kyanidem který mi sám obstaral, jediné co jsem obměnil byla osoba. Místo paní Smithové pan Smith.

No a teď k těm pocitům...Cítíte se zvláštně..přesvědčujete se, že jste to udělat museli. Jste rádi, že jste to udělali... ale máte strach... obrovskej... teda pokud někoho zavijete poprvé. Já jsem rozhodně poprvé nezabíjel... Pamatuju si, že poprvé jsem byl taky vyklepanej... ale dnes...to zvládám.. Někdo prodává ovoce, někdo pracuje v kanceláři a někdo zabijí lidi. ano je to tak... nic s tim neuděláte...svojí práci miluju. Je plná adrenalinu...nenávisti... Možná kdybych nebyl v dětství šikaonován a svůj první pohlavní styk bych neměl v 11 letech bylo by všechno jiné. Jenže tyhle věci se staly... proto ani já jiný nebudu

...........................................................................................................váš básničkář přeje bujnou fantazii :-)

A další

25. května 2011 v 15:07 |  Proč básničkář?
Báseň dnešního dne?!? NEČEKEJTE NIC MILÝHO!


Tak nějak tuším zas,
že přichátí velmi smutný čas.
Jak přišla jsi tak odejdež zpět,
Co dělat se dá?
Nic neb dál točit se bude svět.

Nikdo neuvidí smutek,
co v srdci mám,
Nikdo nepozná,
že už Tě nemám.

Proč však ptát se na důvod,
vždyť vím že vše má svůj původ.
Začalo malými při,
šlo přes pláč na polštáři.
Až se stalo to co se stát muselo,
ani nevíš jak to mé srdce bolelo.

Teď chodím se srdcem bolavým,
Doufám že z lásky se snáz uzdravím.
Toužím na tebe zapomenout už dlouhý čas,
Chtěl bych nadechnout se volně zas!

Proč básničkář?

24. května 2011 v 20:07 | Básničkář |  Proč básničkář?
Proč básničkář? Protože píšu! :)


Proč?
Věc hloupá je, ptát se proč,
prostě do života rovnou skoč!
Překvapí tě v mnohém, a to dost,
poznáš, že je tvrdý jako kost!
Stranu štěstí poznáš též,
Jen rozběhni se a běž,
Za tím pro co cheš žít,
Jen za tím co cheš v dlaních mít.

Nenech brát si iluze, nápady či plány,
Když za svým pujdeš hned zahojí se rány!
Jen ten kdo něco udělá pro přání své,
Zpravidla svého cíle dosáhne!
Nenech jméno své hanit,
pokus se život svůj bránit!
Neohlížej se v minulost dávnou,
nenech se opít marnou slávou.

Bude Nebude...

24. května 2011 v 19:39
Když mi bylo asi 6 let, toužil jsem být astronautem. Po uplnutí dvou roků jsem nechtěl být nic jiného než herec. Kolem 10.roku jsem uvažoval o právničině. Teď je mi 15 a nevím... přijde mi to dosti smutné. Příští rok se hlásím na školu. zvolímli špatně,ztratím dost let ze svého života. Mám takový dojem, že lidé by potřebovali asi tak 150 let na život. Mohli by si zkusit různé profese a jednu z nich si vybrat.
Jak vůbec popsat takovou budoucnost? Co to vlastně je? Přirovnal bych to k puzzlím...stavíš a dokonce života nevíš co... myslíš si že stavíš železnou konstrukci a stačí jeden puzzlík a najednou ti vychází invalidní vozíček...
Snažím se si vybrat dobře. Ale stačí jeden jedinej špatnej krok a jsem v háji...
budoucnost...Můžeme ji ovlivnit? to mi připomíná! co OSUD? Existuje??? Já osobně myslím že ano... ale že se přepisuje každou vteřinou našeho času...ale důležité věci zůstávají.
Víte denně před naší školou vidím hopery s cigárem v hubě. je jim od 12 do 25... asi .... co by mě doopravdy zajímalo, je to jak budou vypadat za par desitek let. Budou litovat sveho chovani? Budou pořád stejní? nevím...ale často na tuto otázku myslím...
Všechno je ve hvězdách...budoucnost...tak daleko a tak blízko doopravdy si nejsem jistý co se může zítra stát ale jsem si jistý že za 10 let nebudu vypadat jako ti kreténi s cigárem v hubě.
Děkuji......................................................................................................Váš básničkář

Kdo jsem? Proč jsem? Co jsem?

24. května 2011 v 17:12 | Básničkář
Ahoj,
docela se divím, že si tohle doopravdy čteš. Mám dojem, že můj život nikoho jiného než mý nejbližší známý nezajímá. Jsem chlapec, je mi 15 let. Chodím do osmé třídy jazykové školy. Důvod toho proč tu jsem a píšu Vám tyhle věci je jednoduchý, mám spoustu věcí který bych chtěl vypustit do světa a bojim se říct to lidem, kteří mě znají.
Tak co dál o mě? Hudba - pop a alternativní rock
Filmy - Its kind of fuuny story, Opravdový příběh hollywoodské hvězdičky, simpsnovi
Umělci - Taylor Momsen, t.A.T.u,
Škola - Čeština, Fyzika
Koníčky - FireStuff, Slackline

Myslím že to by o mé maličkosti mohlo být prozatím vše. Brzy dodám nové informace. Teď se jdu vrhnout na Článek týdne ;-)



Váš Básničkář.

Kam dál